Onemocnění páteře

Nejméně polovinu z našich pacientů tvoří pacienti s onemocněním páteře. Bolesti páteře respektive onemocnění svalové a kosterní soustavy jsou hned za onemocněními dýchací soustavy nejčastějším důvodem pracovní neschopnosti dle UZIS. Onemocnění páteře lze rozdělit do akutních a chronických opakujících se stavů.

U akutních stavů doporučujeme krátkou analgetickou terapii, v délc e několika dní. Klasickou medikací je Ibalgin, Paralen či jiné NSA, dále klidový režim, vyvarovat se bolest provokujícím pohybům a zatížením. Tyto stavy mohou souviset s krátkodobým intenzivním přetížením, provokuje je nachlazení, onemocnění pohybového aparátu, či onemocnění jiné části těla a podobně. Po krátkodobém klidovém režimu, fixaci ortézou, tapingem lze provést manuální mobilizaci a manipulaci. Při přetrvávajících potížích je doporučována rehabilitace. Při narůstající intenzitě bolesti potom obstřik, série inj NSA či infuzní terapie v ambulantním režimu či za hospitalizace.



Chronické bolesti páteře

Je třeba je řešit komplexněji. Důležitou součástí je samotná anamnéza potíží, jejich délka a doba vzniku. Jaká je úlevová poloha či jaké jsou provokující momenty. Pracovní anamnéza a typ vykonávané práce, poloha těla, teplota na pracovišti. Obezřetnosti je třeba u klidových nočních bolestí. Důležitou součástí anamnestického vyšetření je i osobní anamnéza se zaměřením na možná psychosomatická onemocnění. Dále je nutné vědět, jaká onemocnění pacient prodělal. S jakými interními onemocněními se léčí či jaké operace byly provedeny.

Vyšetření zahrnuje vedle klinického vyšetření, vyšetření rentgenem, CT, či scintigrafickým vyšetřením nebo MRI. Všechna vyšetření jsou indikována v souvislosti s úvahou o možné etiologii potíží. Dále vyšetření na neurologii.

Terapie chronických onemocnění páteře spadá především do důkladného rehabilitačního vyšetření a dlouhodobé rehabilitační péče nejlépe za hospitalizace na rehabilitačním oddělení buď v nemocnici nebo v některém z rehabilitačních ústavů. Zde by mělo dojít k nastavení správného stereotypu páteře i celého pohybového aparátu. Pacient by měl být edukován co dělat v případě akutních stavů a hlavně, jak dlouhodobě pracovat – cvičit na postupném zlepšování svalové kondice v jednotlivých úsecích páteře. Cvičení by mělo být do bolesti, pravidelné tedy každodenní v délce obvykle 10- 15min. Efekt samotné rehabilitace může být patrný již během hospitalizace v rehabilitačním zařízení nebo během několika týdnů po absolvování pobytu.