ASK je často užívanou zkratkou pro Artroskopii - tedy metodu používanou dnes v ortopedii či traumatologii velmi rozšířeně k diagnostice a léčbě kloubních onemocnění. Metoda používá k zobrazení kloubu videotechniku, kdy kamera artroskopu je do kloubu zaváděna krátkou rankou, prostřednictvím trokaru. Pro různé klouby jsou používány dnes různě dlouhé a silné artroskopy. Další nástroje, které jsou do kloubu a jeho okolí zaváděny, pak tvoří součásti instrumentárií (souborů), které jsou využívány pro diagnostiku a léčbu různých onemocnění různých kloubů.
Nejčastěji bývá používána k vyšetřování a léčbě onemocnění tzv. měkkého kolene (chrupavky, menisky, vazy kloubní výstelka…), dalším v pořadí je pak vyšetření a léčba různých onemocnění ramene, hlezna, lokte a zápěstí. Na významu získává i artroskopie kyčelního kloubu. Stále pak více méně raritně lze využít při diagnostice a léčbě jiných kloubů (drobné klouby ruky a nohy), samostatnou kapitolou, do ortopedie dnes nepatřící je eventuelní artroskopie čelistního kloubu.
Artroskopické operace patří mezi šetrné techniky s nízkým procentem komplikací a při uvážlivé indikaci s vysokou efektivitou. Zde pak záleží na mnoha faktorech, které o úspěchu rozhodují. Týkají se typu a stádia onemocnění, pro které je operace prováděna. Důležitá je erudice (počty operací na daném pracovišti prováděných jedním či více lékaři a době po jakou se dané pracoviště těmto operacím věnuje), vybavení materiální dnes již nebývá problémem a blíží se standardům vyspělého světa. Věk a eventuelní přidružená onemocnění pacienta hrají menší roli.
Používá se v diagnostice (dnes poměrně vzácně), resp. léčbě onemocnění kolene. Není omezena věkem, ač dominantní postavení (a nejvyšší úspěšnost) má u pacientů mladých či středního věku. Metoda je dnes rozšířena na všechna pracoviště ortopedická a četná i traumatologická či chirurgická.
Onemocnění menisků - úrazem vzniklá poranění se vyskytují v každém věku, typická jsou pak pro sportovní úrazy mladých pacientů. Ve středním a vyšším věku pak výrazné trauma není nutné a různé typy trhlin v meniscích bývají velmi časté. Dáno je to mnoha faktory. Artroskopie zde bývá velmi účinná při odstraňování potíží poraněním menisku způsobených. Nutno podotknout, že operace není jedinou možností léčby potíží a nutně nemusí být ani možností první. Trhliny v meniscích bývají často dlouhodobě bezpříznakové, či vyvolávají potíže mírné, operaci nevyžadující. Vlastní zákrok pak zpravidla spočívá v odstranění poškozené části menisku, vzácně je možné meniskus úspěšně sešít.
Onemocnění koleních vazů - jedná se především o poranění předního zkříženého vazu kolene. Dnes prakticky výhradně ošetřováno tzv. plastikou vazu (poraněný vaz se nepřišívá, ale nahrazuje štěpem). Podobně lze provést i náhradu zadního zkříženého vazu (výrazně vzácnější výkon). Vnitřní postranní vaz bývá zpravidla léčen konzervativně a obvykle úspěšně, zevní postranní vaz je naproti tomu nutné při jeho přetržení ošetřit otevřeně (sešít), a to v krátké době po úrazu.
Onemocnění chrupavek - v této oblasti zatím není medicína příliš úspěšná. Léčba poškozené chrupavky ve smyslu vyléčení či dlouhodobé stabilizace stavu se příliš nedaří a to ani technikami operačními. O to více pak je zde rozšířena léčba konzervativní, od které lze však očekávat nejvýše dočasné zklidnění kolene, nikoli uzdravení chrupavky. Vzhledem k tomu, že jde o onemocnění velmi časté, s věkem se jeho četnost zvyšuje a projevy (bolesti, otoky, výpotky, omezení pohybu či eventuálně nestabilita) horší, bývá tu velké pole pro působení metod alternativních až podloudných.
Osteochondrální zlomeniny (zlomeniny uvnitř kloubu, kde je odlomena část kosti krytá chrupavkou), či disekující osteochondrosa (onemocnění podobné zlomenině, nejasné příčiny, kde k oddělení části kosti s chrupavkou je procesem trvajícím delší čas na podkladě zástavy přívodu krve do této oblasti) - tato onemocnění lze léčit různým způsobem od konzervativní až po operační. Artroskopie je zde též dominující metodou volby. Jde o možnosti refixace (znovu upevnění do lůžka)úlomku či oddělené části, a to různými způsoby.
Onemocnění patelofemorální (skloubení mezi čéškou a dolním koncem stehenní kosti) - zde dominují potíže z poškození chrupavky, dále pak různě těžké nestability až luxace (vykloubení) čéšky. Jde o kloub zcela specifický, s vysokou mírou variability. Léčení poškození chrupavek je obtížené viz výše. Léčba nestability je často dnes artroskopická též, i zde je používáno mnoho technik.
Onemocnění kloubní výstelky - odstraňování plic (řasy, které se v kloubu vyskytují). Pokud jsou podezřelé, že mohou být příčinou potíží. Odebírání výstelky na vyšetření a podobně.
V rameni bývají diagnostické artroskoupe stále ještě o něco častější, než v kolením kloubu. V rámci léčebných výkonů pak jsou na prvním místě subakromiální dekomprese, dále pak sutury rotátorové manžety, řešení nestability ramene, onemocnění akromioklavikulárního kloubu, onemocnění šlachy dlouhé hlavy bicepsu, různých impingementů, a podobně.
Subakromiálni dekomprese (uvolnění prostoru mezi hlavicí pažní kosti a nadpažkem) - jde o výkon, kde zpravidla ze 2 ran, za použití artroskopu, přístroje na "odpařování " tkáně a kostní frézky, se provede zvětšení prostoru mezi nadpažkem a šlachou svalu supraspinatus. Jde o odfrézování vrstvičky kosti ze spodní strany nadpažku, Vaperem ("odpařuje měkké tkáně") se předtím odstraní část podrážděné výchlipky pod nadpažkem.
Sutura (přišití) rotátorové manžety - jde o refixaci (přišití) odtrženého úponu šlachy zpravidla m. supraspinatus do místa kam byla šlacha původně upnuta. Používá se různých kotvících prvků (šroubky "hmoždinky a další prvky), které umožní připevnit odtrženou šlachu zpět ke kosti a tím umožnit její přihojení.
Operace nestability ramene - jde zpravidla o úrazem způsobené poranění ramene, vedoucí k opakovanému vykloubení, či jen "povyskočení" ramene. Zde se k obnovení stability kloubu opět používá kotviček, šroubků a podobně tak, aby se vytvořila zábrana, efektivně bránící těmto fenoménům nestability.
V případě bolestivosti skloubení mezi klíční kostí a nadpažkem, při selhání konzervativní léčby, lze artroskopicky provést resekci (odstranění) části klíční kosti přiléhající k nadpažku.
Ošetření šlachy dlouhé hlavy bicepsu je téma podléhající bouřlivému vývoji. V současné době je příklon k resekčním výkonům. (jde o onemocnění - záněty šlachy či poranění jejího úponu na jamku ramenního kloubu) Prováděna je buď tenotomie (přetnutí šlachy pouhé), či některá z technik tzv. tenodézy (odetnutí šlachy v oblasti úponu a přifixování do některého místa na pažní kosti).
Nejčastějším využitím ASK v oblasti hlezenního kloubu je vyjmutí kloubních myšek, dekomprese Impingementu, synovectomie, ošetření disekující osteochonbdrosy hlezenní kosti a další vzácnější použití.
Odstraňování kloubních myšek (volná , zpravidla kostně chrupavčitá tělíska v kloubu) - ze dvou ranek, zpravidla v přední části kloubu s pomocí klíštěk lze tyto "myšky" vyjímat.
Dekomprese při Impingementu (jde o tzv. syndrom narážení - podobně jako u ramene - zde jde pak o "narážení přední části holení kosti na krček hlezenní kosti"). Prováděna je opět kostní frézkou a Vaperem.
Synovectomie - odstranění části výstelky kloubu (např. u revmatického onemocnění hlezna)
Disekující osteochondróza - jde o stejné onemocnění jak výše v kolením kloubu, metodou volby je navrtávat za zobrazení artroskopem ložisko defektu. Zde se častěji pro vyšší úspěšnost volí metoda otevřeného ošetření tzv. Mozaikovou plastikou.
Nejčastější indikací k ASK lokte je vyjímání kloubních myšek, odstraňování osteofytů (nárůstků), které například brání pohybu (nejčastěji při artróze lokte), dále pak i zde je ASK využitelnbá při synovectomii (odstranění výstelky), například u revmatického zánětu a podobně.
Dominantou artroskopie zápěstí je diagnostika nestability. Možnosti ošetření jsou stále poměrně omezené na onemocnění málo častá až rartitní.
Jde o dynamicky se rozvíjející oblast ošetřování patologií v kyčelním kloubu. Klasicky v minulosti byla používána k vyjímání myšek kloubních, úlomků například z hlavice stehenní kosti, vzácněji k drenáži kyčle u zánětů. V současné době je dominantní ošetření poranění labra (límce vazivové chrupavky nasedající na kostěný okraj jamky), ošetření tak zvaného FAI (femoroacetabulární impingement = opět jde o tzv. syndrom narážení, zde pak dochází k patologickému kontaktu okraje jamky a krčku stehenní kosti. Tento je způsoben deformitou krčku či vadnou orientací jamky)
Odstraňování kloubních myšek - s pomocí opět speciálních klíštěk, frézek apod. lze vyjímat tělíska z kyčelního kloubu.
Drenáž kyčelního kloubu - lze provést zavedení drenu (hadičky odvádějící výpotek) s pomocí artroskopu. Jde o málo zatěžující výkon, s omezenou indikací. Drenáže event. infekcí postižené kyčle jsou též možné (ev. I zavedení 2 hadiček a těmi pak proplach kloubu = laváž)
Ošetření poranění labra - jde o analogické ošetření jako u stabilizace ramene - za pomoci kotvících prvků se přišije odtržená vazivová chrupavky (labrum) k okraji jamky, event.. se jen defket zahladí s pomocí Vaperu či shaveru (frezka používaná k odstranění měkkých či i kostních tkání z kloubu).
Ošetření FAI - jde o různé výkony, dominuje odstranění nárůstků na krčku stehenní kosti, event. zmenšení okraje jamky či kombinace obou výkonů.